Tak se nám to opět vydařilo. I přesto, že to byla výprava skutečně náročná. Sraz v 6:30 (někteří vstávali i v 5 ráno,) a návrat 21:20. Od srazu na vlakovém nádraží k návratu zpět uplynulo téměř 15 hodin, ušli jsme 24 km a překonali převýšení 850 m. Aby ne, vždyť jsme navštívili naše nejvyšší hory – Krkonoše.
Ale pěkně popořádku. Na nádraží se nás sešlo osm – Prokson, Petr, Kikin, Mloček, Fox a Ufoun s tátou – Christianem. Postupně s přestupy jsme vlakem dorazili do Polska (Szklarska Poręba Huta). Po necelých 2 km jsme dosáhli našeho prvního cíle – kaňonu Kamieńczyka. Zaplatili jsme vstupné (4/8 zł) , vyfasovali helmy a sešli na dno kaňonu, kde na nás čekal 27 m vysoký vodopád řeky Kamieńczyk, který je nejvyšším vodopádem v polských Sudetech. Po zaplacení vstupního poplatku (4/8 zł) do národního parku nás čekal nejnáročnější úsek naší cesty – výstup na Szrenicu, česky Jínonoše – převýšení 505 m! Protože byl čas oběda, obsadili jsme jednu ze skalek Sviňských kamenů (polsky Trzy Świnki). Ostatně tady začala ta nejzábavnější část – slézání vrcholových skalek v pořadí Sviňské kameny, Tvarožník, Violík (tady jsme odlovili první krkonošskou kešku) a nakonec Krakonošovu kazatelnu. Cílem cesty byly Sněžné jámy – překrásný skalní útvar, který všichni kluci viděli poprvé v životě. Tady jsme si udělali společná a individuální fota a vydali se k nedalekému prameni Labe. Odtud jsme již spěchali zpět přes Voseckou boudu (další keška) na vlak do Huty u Szklarské Poręby. Protože nám ideální spoj tradičně ujel, museli jsme hodinu čekat na přípoj v Tanvaldě, což jsme vyplnili návštěvou jednoho ze zdejších obchodů v potravinami.
Viděli jsme a zažili mnoho. Kluci ukázali, že „mají v nohách,“ a nemá smysl si na výpravách Bobrů stanovovat malé cíle. Na závěr velké díky Christianovi za hru,díky které jsme snadněji zdolali nejnáročnější úsek naší cesty.
Mapa celé naší cesty zde.
Všechny fotografie tradičně zde.
Read More →
