Habásek, náš nejstarší kamarád, odešel

Dnes v ranních hodinách bohužel navždy odešel náš velký kamarád a nezapomenutelná postava našeho oddílu – Habásek. Bude to znít jako klišé, ale Habásku – budeš nám sakra chybět. Tvoje výroky, tvůj optimismus, tvoje zkušenosti, tvoje pomoc, tvůj jedinečný vhled na svět a skauting… je toho hodně, díky! Snad vám Habáska  připomene těch pár fotek napříč tábory a krátký článek Sásy ze Skautingu.

Těsně před táborem jsem zjistil, že nemáme kuchaře. Oddíl byl plný vlčat a malých skautů a nechat je vařit samotné by bylo dost nezodpovědné. Jako vůdce tábora jsem z toho měl hlavu zamotanou a tu mně řekl Šaman: zeptej se Habáska. Habásek žije téměř dvacet kilometrů od našeho města, na polosamotě a sám. Je bývalý vodní skaut.

Hned jsem se na něho obrátil. „Samozřejmě jedu!“ byla jeho odpověď, aniž by zcela tušil, do čeho jde. Na tábor přijel s téměř třímetrovým kmenem olše, naloženým v osobním autě, kombíku. Z kmene jsme spolu s ním potom vytvořili nádherný táborový totem. A jak nám vařil! Od té doby si tábor bez něho nedovedeme představit.

Před necelými třemi lety jeho samota vyhořela. Zásoba uhlí, kterou měl ve stodůlce, se samovznítila. Snažil se oheň uhasit, ale těch pár kbelíků vody, které donesl k ohni, zdaleka nestačilo na uhašení a oheň se rozšířil na celou střechu. Nakonec přijelo pět hasičských vozů, kterým se podařilo oheň na domku zdolat. Zůstaly ohořelé zdi a promočené stropy, bohudík jinak nepoškozené. Stalo se to necelé dva měsíce před táborem. Když jsem za ním přijel druhý den, před sebou jsem viděl torzo domku s tyčícími se zčernalými komíny a ohořelými trámy. Jeho první reakce  na moji otázku, co bude dělat dál, byla: „Již mám objednané dřevo na novou střechu a teď to tady musím jenom uklidit a připravit zdi pro tesaře.“ A pokračoval: „Na tábor jedu!“

Je těžké pár větami vyjádřit skutečnost, ale ten obrovský optimizmus, který z něho v tu chvíli v tak obtížné situaci vyzařoval, byl neuvěřitelný.  Se  staršími  kluky  z  oddílu  jsme mu pomáhali, co to šlo. Vyklidili jsme zbytky po požáru na stropech, ohořelé trámy, no, bylo toho několik velkých kontejnerů. Jak přivezli prázdný kontejner, hned nás u něj bylo nejméně pět a během krátké doby jsme mohli betonovat podklad pro konstrukci střechy. Střechu sice do léta hotovou neměl, ale na tábor jel. Říkal, že si potřebuje odpočinout. Myslím, že každý potřebuje vzory, které mu mohou ukázat cestu či navést k dobrému řešení ve chvílích, kdy si sám neví rady, kudy dál. Pokud má vůdce oddílu takového kamaráda, jako je ten můj, je to výhra. I v oddíle se občas objeví situace, se kterými si nevíme rady, a tehdy se ptáme sami sebe, jak by to či ono řešili naši kamarádi. A já mám vzor v Habáskovi.

Je mi vzorem především svým úžasným životním optimizmem, obětavostí a ochotou pomáhat, poradit. Pro jeho vitalitu a pro jeho jedinečný pohled na řešení nepříjemných situací. Z jeho životní zkušenosti pramení obrovská moudrost. Kluci z oddílu se v něm vidí a jeho rčení „Ty to dokážeš, jestli chceš!“ pochopili a přijali za své i oni. Habáskovi bylo letos v březnu osmdesát devět let.