Obrněná Černá Studnice

Na naší první výpravě v novém skautském roce jsme se sešli v brzkých ranních hodinách na hlavním nádraží v Turnově. Příjemným překvapením byla hojná účast 16-ti skautíků. Vlakem jsme se přes Liberec přesunuli do Lučan nad Nisou, kde započala naše pěší tůra. Hned 300 metrů od zastávky jsme si zpestřili výlet odlovením kešky. Nezaháleli jsme a za chvíli jsme dorazili na naši první zastávku, rozhlednu Nisanku. Zde jsme bohužel samotnou rozhlednu navštívit nemohli, protože byla zavřená. Proto jsme si pouze vydechli, něco malého zakousli a vyrazili vstříc výšinám. Cesta ubíhala rychle a k našemu překvapení i ti nejmenší se drželi v čele. Zhruba v 11 hodin jsme spočinuli na vrcholu Černé Studnice. Zde jsme poobědvali a kluci dostali opět chvilku na odpočinek, který byl však přerušen jejich zájmem o místní lamy, které zde chovají. Po skončení hrátek a obdivování lam, jsme vystoupali na rozhlednu a trochu se pokochali nádhernými výhledy. Čas běží a mi vyrážím směr rozcestí Berany. Po cestě jsme ještě našli pár kešek, a co víc, narazili jsme na místní sáňkařskou dráhu. Rozhodli jsme se jít kousek po dráze a za chvíli jsme přišli do jejího finiše. Zde byla dřevěná budka, která nemohla zůstat klukům neprobádaná, takže než jsme všichni došli, polovina všech už byla uvnitř. Pokračujeme dále a ve 13:30 dorážíme do Muzea obrněné techniky ve Smržovce. Kluci jako u vytržení hned začali obíhat techniku. Platíme a začíná stručná prohlídka muzea. Hned mezi prvními otázkami kluků samozřejmě padlo: „A můžeme si do něčeho vlézt?“. Průvodce nám bohužel sdělili, že v muzeu měli menší nehodu a pan majitel už prohlídku interiérů zakázal. Smutek byl však vteřinový, protože zde bylo stále dost jiných lákadel. Čas bohužel neúprosně utíkal a my jsme se museli začít přesouvat na nádraží ve Smržovce. Vše se daří a všichni nastupujeme do vlaku směr Tanvald. Dorážíme do Tanvaldu a abychom klukům zkrátili čekání na autobus (byla výluka do Železného Brodu), koupili jsme jim nějaké tatranky na posilněnou. Dojídáme a nastupujeme do autobusu. Cesta rychle utíká a v Železném Brodě zase nastupujeme do vlaku, tentokrát už konečně do Turnova. Přijíždíme zdraví a vcelku a rodiče se zase po celém dni radostně setkávají se svými milovanými. Za nás to byl super výlet s pěkným počasím a těšíme se, co nám přinese další výprava.

Fotky z výpravy zde.