„Oddílová“ výprava kolem Smědavské hory

I přes ideální počasí účast byla skromná a nebýt Unce, byla by v podstatě družinová – Bobří. Sešli jsme se tradičně na hlavním nádraží ve složení Fox, Leny, Mimoň, Mloček, Edahůd, Viktor, UNC a Mety. Nechali jsme se vlakem dovést do Bílého Potoka pod Smrkem a odtud narvaným autobusem na Smědavu. Po nákupu turistických vizitek hurá na cestu. Ale nejdříve jsme museli důkladně vymést drenážní trubku! Cesta na Jizeru rychle ubýhala, všichni se drželi statečně. Několik vrcholových (1122 m.n.m.) fotek, pozorování horizontu dalekohledem a rychlý oběd. Před námi největší lákadlo – trosky zřícených letadel (http://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081038-smedava-1992). Původní plán dojít alpským stylem přes vrchol Smědavské hory ztroskotal na podmáčeném terénu. Zklamaně jsme marně prohledávali okolí pomníčku u cesty netuše, že hlavní část se nachází o něco dále a výše. Alespoň že Mimoň našel kešku. Horko a únava začala být znát, tak rychle na vlak, ať to stihneme. Ještě doplnit zásoby vody (přefiltrováním jizerskohorské potoční) a přes Polední kameny pod Frýdlantským cimbuřím kvapem na vlak. Stihli jsme to jen o pár vteřin.