A kde jste oslavili státní svátek vy? My jsme vyrazili symbolicky na Západ, za krásami Karlovarského kraje. Vedle promenád lázeňského města jsme viděli také spoustu vřídel a pramenů, snědli mraky lázeňských oplatek, dozvěděli se, co to je mofeta, ale hlavně si užili čtyři dny srandy s kamarády. Pokud vás zajímá víc, tady je podrobný report 
V sobotu 9. října jsme využili jedněch z posledních slunečních dní a připojili se opět k dobrovolnické akci Čistá Jizera. Cílem této šlechetné akce je uklidit koryto a břehy naší oblíbené řeky Jizery, na jejíž březích se nachází i naš skautský ostrov.
Read More →
Výlet do oblak. I tak by se dala jednoduše shrnout naše výprava na úpatí Lužických hor, kterou jsme podnikli v sobotu 17. 9. 2022.
Read More →
V sobotu 10. listopadu se uskutečnila výprava za krásami hruboskalských vyhlídek a Kopicova statku. Počasí nám přálo, a tak se dvanáctičlenná výprava vydala vstříc všem dobrodružstvím. Vyšli jsme se tedy směrem k naší první zastávce, kterou byl hrad Valdštejn. Zde jsme se občerstvili a někteří si koupili pohledy pro své blízké. Po svačince následoval Kopicův statek s typickými pískovcovými rytinami a následně hruboskalské vyhlídky. Ty nám poskytli nádherný výhled na celou oblast a byla zde i chvilka na společnou fotku. Následně jsme došli až k Adamovu loži a také jsme nakoukli do Myší díry. Odtud jsme už došli v klidném tempu na vlakovou zastávku v Sedmihorkách. Odtud jsme se bez problémů dostali zpět na Turnovské nádraží. Bambino
V sobotu 10.listopadu 2018 se vypravíme do Hruboskalského skalního města – prozkoumat zajímavá místa v okolí Valdštejna a Hrubé Skály.
Sraz: v 9:00 na parkovišti pod Valdštejnem (Pelešany)
Návrat: 14:25 vlakem na hlavní nádraží v Turnově
S sebou: vhodná obuv a oblečení, jídlo a pití, pláštěnka, šátek, KPZ, zápisník, tužka.
Tak je to za námi. Mohli bychom žehrat, že nám nevyšlo počasí, a tím pádem to nestálo za nic, ale to v žádném případě říct nemůžeme. Akce byla vynikající. A nejenom úžasnou lokalitou na úpatí nejvyšší hory české části Jizerských hor Smrku, ubytováním – chata Hubertka, ale především skvělou partou lidí, která se na víkendovce sešla. Jednalo se o historicky první čistě skautskou společnou akci 2. a 1. chlapeckého oddílu. Členů 1.CHO bylo výrazně méně – celkem 9, poslední dny před odjezdem se někteří pro zdravotní problémy museli odhlásit. První den jsme již za tmy úspěšně dorazili na chatu Hurbertku. Po zabydlení (zatopení v kamnech a rozdělení do pokojů) jsme se najedli, seznámili a po pár písničkách při kytaře jsme šli unavení spát. Ráno jsme s obavami sledovali předpověď počasí – vyčasit se mělo až po poledni, nicméně venku to nevypadalo tak strašně, a tak jsme vyrazili na plánovaný výstup na Smrk již dopoledne. Současně jsme zahájili etapovou hru ke 100. výročí Československé republiky. Na vrcholu samotném nás čekala mlha, zima (-0.5°C) a vítr. Rozhledna byla dokonce již pokrytá tenkou vrstvou ledu. V útulně jsme si na vařiči uvařili polévku a posilněni jsme vyrazili k nedaleké státní hranici s Polskem. Počasí se nakonec umoudřilo, a tak jsme se rozdělili. Mladší účastníci se přes Nebeský žebřík vypravili zpět na Hubertku (celkem 10.5 km) a starší si trasu prodloužili o návštěvu nejstarší chaty na polské straně Jizerských hor pod vrcholem Stógu Izerskiego – původně Heufuderbaude. Cestu zpět jsme si zpestřili překročením státní hranice v úrovni Vidlicové cesty a návštěvou českého pramene Jizery. Po ochutnávce jsme již šli nejkratší cestou zpět na Hubertku. Celkem jsme odlovili 3 kešky, ušli asi 16 km (trasa zde) a promočili 37 párů bot. Večer opět etapová hra, písničky a zasloužený odpočinek. Druhého dne bylo počasí pod psa – vítr, déšť se sněhem. Zvolili jsme proto nejkratší trasu do Jizerskohorského technického muzea. Prohlídka trvala bohužel jen hodinu, a tak jsme si tam moc nepohráli, což nás mrzelo. Po návratu na chatu opět topení, sušení, jídlo a hry. Večer musel odjet Mety a Vroub s Katkou domů. Poslední den jsme po snídani uklidili chatu a vyrazili na vlak. Výprava s 2. CHO na Hubertce byla skvělá, a tak lze jen doufat, že nezůstane jen u této. Snad na jaře (12.-14.4.2019) na Selešku…?
Využijeme volna o podzimních prázdninách a vypravíme se společně s 2. chlapeckým oddílem na vícedenní výpravu do Jizerských na chatu Hubertku (mezi Bílým Potokem a Smrkem).
Sraz: pátek 26. 10. v 16:15 na nádraží ČD v Turnově
Návrat: pondělí 29. 10. ve 14:39 na nádraží ČD v Turnově
Cesta na chatu je dlouhá cca 3 km a vede do kopce. Co si do batohu zabalíte, to si ponesete!
S sebou: V batohu dobře zabalené: spacák, věci na spaní, kartáček na zuby, zubní pasta, mýdlo, ručník, hřeben, léky (pokud dítě užívá), zápisník, tužka, KPZ, nůž, uzlovačka, tři papírové koule, šátek na zavázání očí (stačí skautský, pokud má), pláštěnka, baterka/čelovka, náhradní oblečení (kalhoty, mikina, spodní prádlo, ponožky), tepláky do chaty, přezůvky, teplá čepice a rukavice. Menší batůžek na výlety, láhev na pití, starší 10-ti let členský průkaz Junáka nebo jinou průkazku s fotografií a datem narození pro prokázání věku ve vlaku (ne kopie!!!).
Páteční večeři si každý vezme sám. Dorazíme pozdě, nestihneme uvařit. Ostatní jídlo nakoupíme dle počtu přihlášených.
Kdo sbírá turistické vizitky deník s sebou 😉
Cena: 500 Kč (ubytování 3×100, jízdné, jídlo)
Na sebe: Především dobré pevné boty, oblečení vhodné na cestu, střediskové tričko (kdo má) a skautský šátek (kdo má). Vzhledem k rozsahu akce a nutné materiální přípravě se nelze akce bez přihlášení zúčastnit, nicméně chaty byla již naplněna. Mety
Sraz: 8:30 v Záholicích na parkovišti u červené turistické značky
Konec: 14:00 u kašny na náměstí v Turnově
S sebou: vhodné oblečení a obuv, pláštěnka, jídlo a pití na dobu výpravy, čelovka či jiná baterka, zápisník, tužka
Výpravu povede Matěj Hurdálek – Hurvajz.
V případě dotazů kontaktujte Jana Budinu – Honyho (+420 777 877 871, hony@turnov.org)
První oddílová výprava v novém skautském roce a hned počtu nebývalém. Ráno 22.9.2018 se nás na vlakovém nádraží sešlo 19, a kdyby si Mýval o hodinu nespletl čas odjezdu, bylo by nás 20! Cíl cesty znal jen Mety, a tak i Hony se musel ptát, kam že to má vlastně koupit jízdenky. Po přestupu v liduprázdné Libuni jsme dorazili do zastávky Cidlina a odtud jsme se vydali nejprve k prameni Libuňky. Během výpravy jsme plnili úkoly, které si pro nás Mety připravil. Díky nim jsme se dozvěděli, jaké vodní toky protékají Turnovem, kam a kde se vlévá Libuňka a kolik měří kilometrů. Od pramene jsme se podle azimutu vydali cestou necestou na zříceninu hrádku Kozlov. Tady přišly ke slovu naše baterky. Prozkoumali jsme kozlovské podzemí (samozřejmě jen do bezpečné vzdálenosti), objevili kešku a vydali se na cestu zpět. Protože nás trasa podle azimutu hodně zdržela, museli jsem původní trasu zkrátit o další 4km. Ani časová tíseň nás neodradila od radovánek jako hledání polodrahokamů, válení sudů a plnění Metyho úkolů. Viditelnost byla úžasná a vítr také. Škoda, mít tak draky a moře času 😀 Nakonec jsme si uvařili něco málo slibované polévky a spěchali nejkratší cestou polozapomenutou stezkou Boučnicí přes Holenice na vlak do Jivan. No, bylo to jen tak tak.
Víkendová výprava, kterou jsme naplánovali na závěr skautského roku, neproběhla podle původního plánu – z Úval u Prahy se přesunula do oblasti kolem naší skautské chaty v Krčkovicích. Vyrazili jsme v sobotu ráno vlakem do Mladějova, odkud jsme se s plnou polní vydali směrem ke střediskové chatě „Krčce“. Nutno podotknout, že naši kluci (mnozí na větší výpravě vlastně poprvé) nesli své bagáže sami a plné vybavení. Zvládli to skvěle. Cestou jsme hledali „kešky“ v okolí, což zpestřilo celé putování. Dlouhou zastávku jsme měli u Nebáku, kde nás ochladili zakoupené nanuky a některé i koupání v rybníce. V odpoledních hodinách jsme pak dorazili k chatce na skále a v lesíku – „Krčce“. Opekli jsme buřty a vysílení zalehli do rozestavěné základny. Hned druhý den nás čekala cesta do Turnova údolím Čertoryje, přes zaniklou ves Radeč a Valdštejn. I tehdy kluci putovali s velkou vervou, vlastně již druhý den v kuse. Celkem jsme za oba dva dny nachodili zhruba 20 km s plnou polní, což není pro předškoláky, prvňáky, druháky a třeťáky vůbec málo – zaslouží velkou pochvalu. I když byla cesta vedena přes známá místa, člověk nikdy nepřestane i na nich objevovat nové a nové věci.