Z Borku na Valdštejn

Výpravu jsme pojali tradiční cestou Českým Rájem, protože se tyto místa díky malé vzdálenosti od nás často přehlíží. Trasa z Borku přes naše dominanty je přitom to nejkrásnější co můžeme v naší domovině vidět.

Počasí nám sice nepřálo, ale i tak se našlo 8 ostřílených skautů, kteří dali přednost dešti s kamarády před teplým domovem. I toto má své výhody. Místa, která jsou běžně plná lidí, byla prázdná a mohli jsme si v klidu užívat lesa. Příroda měla melancholickou náladu a my jsme ji rozhodně nechtěli rušit. Vyhlášené rybníky jako Rokytňák nebo Vidlák byly zahaleny mlhou s vodním ptactvem na hladině. Podél půvabných cest na Hrubou Skálu jsme potkali srny, zajíce či muflony. Na zlaté stezce českého ráje se už občas objevil nějaký další nadšený turista, ale byli to vždy příjemní lidé, kteří si pozdrav rádi vyměnili. Myslím, že se divili stejně jako my, že tam nejsou sami.

Cesta rychle ubíhala, na Valdštejně jsme ještě trochu ulevili svým batohům, povyměňovali jsme zbytky svačin a zbýval jen poslední kilometr do cíle na parkoviště v Pelešanech.

Oběd jsme oproti původnímu plánu stihli doma.

S radostí jsme se rozešli domů, ono to teplo není špatné. Jak ale říká skautské nepsané pravidlo:“hlavně že je zážitek“!

(autor textu: Matěj Hurdálek – Hurvajz)