Víkendovka v Tanvaldu

O víkendu 12.-14. listopadu 2010 jsme se po delší době vypravili na vícedenní akci. Cílem nám byla chata tanvaldských skautů, která se nachází téměř na vršku Malého Špičáku. Vzhledem ke zpoždění vlaku jsme na tamní nadráží dorazili prakticky už za tmy, což nevěstilo snadnou cestu. Naštěstí přímo k chatě vede trať staré bobové dráhy, která nás s malou odbočkou zavedla až na místo. Stoupání to bylo pořádné, nicméně všech 19 lidí (dvacátý přijel večer později) úspěšně dorazilo k chatě. Rychle jsme obhlédli místo a vrhli se na první velký program – Válku gangů. Oddílové bodování se rozběhlo do série her spojených v jeden velký celek, přičemž cílem bylo zlikvidování nepřátelského bosse. Po večeři a finální bitvě  pak přišel čas na spánek. Horní velké patro se rychle zaplnilo a šlo se na kutě…

Druhý den ráno v sobotu jsme museli vstát poměrně brzy, abychom se stihli připravit na celodenní výpravu. Hlavní destinace byla jasná – Protržená přehrada. Počasí vypadalo po celou dobu na hraně mezi deštěm a oblačností. Déšť ale vůbec nepřišel. Cesta na přehradu trvala několik hodin a to i vzhledem k zastávce na oběd (myšleno chléb a patřičné věci na něj), kterou jsme si dopřáli na Mariánskohorský boudách. Samotná přehrada, respektive její zbytky, byly vhodným místem pro zvěčnění naší výpravy. Od ní jsme se vypravili na vlak přímo do Josefova Dolu a jelikož jsme nějaký čas čekali, občerstvili jsme se horkým čajem v místní stravovacím zařízením. Vlak odjížděl před třetí hodinou a my měli vyhárno … skoro. Ve Smržovce jsou všehovšudy asi tři koleje a když jsme přestupovali, nacházely se na místním nádraží dva vlaky – nemůže být snad nic snažšího. Znepokojení se dostavilo ve chvíli, kdy na třetí kolej dorazil třetí vlak a my jsme uvelebeni z okna sledovali jeho rychlý odjezd. Bohužel to byl vlak s blikajícím nápisem Tanvald! Rozjeli jsme se záhy po něm a vlakový tlampač ohlašoval příští stanici Lučany nad Nisou. Nezbylo tedy než navštívit zapadlé městečko kdesi u Jablonce nad Nisou a počkat za skotačení dětí na opuštěném nádraží na příští vlak. Ten nás asi po půl hodině čekání dovezl zpět do Tanvaldu a naše noční cesta na chatu se opakovala i druhý den… svérázný zážitek jsme si z výletu odnesli všichni. Večer jsme si ještě zahráli několik hříček (jednu z nich připravili i staší Havrani, za což jim patří velký dík) a ukuchtili (skoro) všemi oblíbené jídlo – smažák! Kolem desáté hodiny večerní už byl v horním patře tanvaldské chaty typický povýletový klid…

V neděli se část kluků vypravila na kratší výlet na Špičák, zatímco ti starší obětavě uklízeli chatu. Havrani během tohoto výletu ukázali své schopnosti a vedle hraní her s menšími kluky připravili celé místo k předání – bez jejich pomoci, bychom výlet zvládali jen těžko. Pak už před námi zůstala jen cesta na nádraží a vlakem domů do Turnova…