Tábor 2011 – „Tábor Deštivého slunce“

Není mnoho našich táborů, které by začínaly deštěm. Rok 2011 však takový byl, neboť ještě před odjezdem začalo mnoho pršet. V dešti jsem tedy naložili zavazadla a vyrazili jsme směr Farská louka. První dny byly díky dešti poněkud provizorní, avšak každé suché okno jsme využili k přestavbě tábořiště. Asi třetí den se počasí zlepšilo a tábor mohl začít naplno.

Letošní táborová hra nesla název Kopí Osudu. Z rozpadající se nacistické říše v roce 1945 je vysláno zvláštní komando, které má za úkol v Irsku získat zázračné Kopí Osudu. Naštěstí se o tom včas dozví anglický archeolog a dobrodruh Herbert Spencer, jenž celý plán překazí. Dobrodružství na pomezí historie a fikce jsme si opravdu užili – tedy alespoň organizátoři, na názory dětí je třeba se optat hlavně jich samotných.

Tábor Deštivého slunce byl protkán snahou oprášit některé staré skautské činnosti, průvodcem nám byly Základy junáctví samotného Antonína Benjamina Svojsíka. Děti si tak vyzkoušely maskování v přírodě, stavění provizorních přístřešků i hledaní myšlenkových kořenů našeho hnutí. Večerní ohně byly pak zpestřeny příběhy o Herkulovi, na něž navazovaly nejrůznější aktivity na zamyšlení a rozvoj osobnosti.

V tomto roce začala také rádcovat nová generace kluků. Ti se tohoto náročného úkolu zhostili velmi dobře a přes všechno to komplikované počasí se dokázali o malé kluky postarat. Bez jejich práce u dětí by všechny hry a činnosti zorganizovat nešlo. Zároveň se naše činovnická družina Duchů rozrostla o šest nových členů (Miguelll, Pim, Komár, AK-47, Pepek, Hurvajz), kteří nyní představují jádro vedení našeho oddílu.

Výpravy letos byly opravdu pestré. Vedle malých procházek jsme se vydali také do hor. Nejmladší členové oddílu odešli k nedalekému Oldřichovskému sedlu a poznali nejzajímavější místa v okolí tábora. Prostřední věková kategorie vyrazila na Ořešník, kde je zastihl silný vítr. Cestou z hor si pak prohlédli hejnický chrám, jenž patří k nejvýznamnějším v širokém okolí. Nejstarší kluci pak zdolali Smrk, nejvyšší horu Jizerských hor. Po náročné výpravě dlouhé 30km dorazili vyčerpaní ale plni zážitků v pořádku do tábora. Celá „smrkovská“ akce byla v mnoha směrech rekordní a bude se na ni vzpomínat dlouho.

Náš tábor navštívili i členové jiných oddílů. Především je třeba zmínit holky z 2. dívčího a 3. dívčího oddílu, které u nás několik dní pobyly. Mimo to přijela i Dita, zástupkyně vedení střediska. Velmi milým překvapením byla i návštěva dvou bývalých členů oddílu (Blesk, Kalimero), kteří se rychle zapojili do dění v táboře. Již tradičním návštěvníkem je frýdlantský skaut Hogan, jenž přivezl jako obvykle dektor kovů a prohledával s námi louku. Největším nálezem byla prvorepubliková skautská píšťalka.

Na závěr je třeba říci, že tábor se ve výsledku vydařil. Počasí bylo velmi podivné, mnohokrát pršelo a svítilo slunce zároveň, ale naše aktivity to prakticky neohrozilo. Vedle tradičních velkých her jsme si zahráli nespočet nových, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí a upevnili svá přátelství. Tábor Deštivého slunce byl pro asi desítku z nás prvním táborem, táborem který nebyl lehkou procházkou růžovým sadem, ale o to víc se stal pevným základem pro další roky skautování.