Po Staré řece

Starou řekou je pro nás odjakživa Jizera. Odjakživa? No vždyť první tábor byl „Na Staré řece“, takže odjakživa! Letos se Jizera naplnila vodou více než jsme byli zvyklí, což je skvělé. Vždy před létem se snažíme proplout na pramicích její zákoutí. Minulé roky se nám dařilo doplout k ohybu u Dolánek a zpět náhonem a Turnovem do loděnice. Letos nám ale počasí přálo a tak jsme se vydali na naši klasickou cestu: Malá Skála – Turnov.

Sešli jsme se v hojném počtu v neděli 6.června 2010 v 15:30 na Ostrově, tam přijeli Focman, Bělásek a Sítr s autem plným vest a pádel, měli jsme připravené dvě pramice. Rozebírali jsme si vesty a pádla a počítali se, nakonec jsme zjistili, že dvě pramice nestačí. Vydali jsme se tedy s prvním nákladem a skupinou na Malou Skálu. Odvezli nás Eman, Bělásek, Čahoun a Fóca. Vše jsme rychle vyložili u Boučkova statku a rychle se vrátili pro další pramici, kanoi a zbytek oddílu.

Když jsme byli už konečně na Malé Skále všichni rozděli jsme se do čtyř lodí a vydali se na Starou řeku, na naše vyplutí se přijel podívat i Vláďa zvaný 385 (přijel po náročném oldskautském Jamboree). Jizera nám opravdu přála, v Železném Brodu měla Jizera 132 centimetrů a průtok 13,8 kubických metrů a za sekundu! Zkrátka jsme nikde vůbec nedrhli o dno a jelo to jak po másle.

Ihned jsme nasadili řádské tempo, protože jsme se hodně zdrželi převozem na Malou Skálu. Do Turnova máme asi 12km po řece, ještě než jsme dojeli do Rakous se strhla vodní bitka, nikdo neví kdo stříknul první, ale jisté je, že jakmile se nějaká pramice přiblížila na docáknutí okamžitě se posádky do sebe pustily. Sluníčko ale svítilo co to šlo, takže jsme rychle uschli a další mokré věci jsme jen měli od naší (ne)šikovnosti na lodích. Učili jsme se jak správně chytit pádlo, jak správně zabrat a jak se na řece pluje. Zelené kanoi obsazené Běláskem a Bublou se před Rakousy stala malá nehoda, jak říkají vodáci, tak se „udělali“ (vyklopili do vody). Nutno podoknout, že při tom „vyklopení“ čistě náhodou byl ve vodě i Eman, kterému stálo za to skočit z pramice a trošku své dobré kamarády pohoupat až… no nevadí, rádi se všichni smějeme. Minuli jsme Rakousy, později i Zrcadlovou kozu a blížili se k jezu v Dolánkách. Protože stavidla k náhonu nebyla dostatečně zvednutá, snesli jsme lodě přes jez a pokračovali kolem Humprechtu, tedy kolem Hrubého Rohozce (Humprecht bylo pro jednu loď všechno – město ke kterému se blížíme, zámek u vody, i jejich loď) a podél Luk až do loděnice. Tam jsme již byli očekáváni, protože naše plavba se protáhla až do půl sedmé, ale stálo to za to!

Tak ahóój Jizero, Stará řeko, za rok pokud bude voda máš námořníky z Habokawy zase u sebe!

pramice ‚Humprecht‘: Maty, Jirka, Lukáš F.,  Mára, Focman, Eman, Hurvajz
admirálská pramice: Vydra, Péťa, Harry, Chiquita, Honza, Miguelll, AK-47
tichá pramice: Muty, Motor, Lukíno, Antonio, Pepa, Pepíno, Sítr
kanoe dobrodruhů: Bělásek, Bubla