Podzimní víkendovka v Jizerkách

Tak je to za námi. Mohli bychom žehrat, že nám nevyšlo počasí, a tím pádem to nestálo za nic, ale to v žádném případě říct nemůžeme. Akce byla vynikající. A nejenom úžasnou lokalitou na úpatí nejvyšší hory české části Jizerských hor Smrku, ubytováním – chata Hubertka, ale především skvělou partou lidí, která se na víkendovce sešla. Jednalo se o historicky první čistě skautskou společnou akci 2. a 1. chlapeckého oddílu. Členů 1.CHO bylo výrazně méně – celkem 9, poslední dny před odjezdem se někteří pro zdravotní problémy museli odhlásit. První den jsme již za tmy úspěšně dorazili na chatu Hurbertku. Po zabydlení (zatopení v kamnech a rozdělení do pokojů) jsme se najedli, seznámili a po pár písničkách při kytaře jsme šli unavení spát. Ráno jsme s obavami sledovali předpověď počasí – vyčasit se mělo až po poledni, nicméně venku to nevypadalo tak strašně, a tak jsme vyrazili na plánovaný výstup na Smrk již dopoledne. Současně jsme zahájili etapovou hru ke 100. výročí Československé republiky. Na vrcholu samotném nás čekala mlha, zima (-0.5°C) a vítr. Rozhledna byla dokonce již pokrytá tenkou vrstvou ledu. V útulně jsme si na vařiči uvařili polévku a posilněni jsme vyrazili k nedaleké státní hranici s Polskem. Počasí se nakonec umoudřilo, a tak jsme se rozdělili. Mladší účastníci se přes Nebeský žebřík vypravili zpět na Hubertku (celkem 10.5 km) a starší si trasu prodloužili o návštěvu nejstarší chaty na polské straně Jizerských hor pod vrcholem Stógu Izerskiego – původně Heufuderbaude. Cestu zpět jsme si zpestřili překročením státní hranice v úrovni Vidlicové cesty a návštěvou českého pramene Jizery. Po ochutnávce jsme již šli nejkratší cestou zpět na Hubertku. Celkem jsme odlovili 3 kešky, ušli asi 16 km (trasa zde) a promočili 37 párů bot. Večer opět etapová hra, písničky a zasloužený odpočinek. Druhého dne bylo počasí pod psa – vítr, déšť se sněhem. Zvolili jsme proto nejkratší trasu do Jizerskohorského technického muzea. Prohlídka trvala bohužel jen hodinu, a tak jsme si tam moc nepohráli, což nás mrzelo. Po návratu na chatu opět topení, sušení, jídlo a hry. Večer musel odjet Mety a Vroub s Katkou domů. Poslední den jsme po snídani uklidili chatu a vyrazili na vlak. Výprava s 2. CHO na Hubertce byla skvělá, a tak lze jen doufat, že nezůstane jen u této. Snad na jaře (12.-14.4.2019) na Selešku…?