Je ráno 16.ledna 1943. František Závorka a Lubomír Jasínek z parašutistické skupiny Antimony jsou obklíčeni v malém domku rovenské plovárny. Gestapo je megafonem vyzívá, aby se vzdali a po krátkém vyjednávání vycházejí z domku a vzdávají se. Se slovy „Živé nás stejně nedostanou“ se oba postupně hroutí do sněhu. Jed z rozkousnuté ampule již začal působit.

Je ráno 16.ledna 2010 všude kolem je krásně bílo a my se postupně scházíme za zastávce Turnov-město. Už sedíme ve vlaku – Honzík, Ondra, Matiáš, Matouš, Jirka, Ráďa, Adam, Bambíno, Mates, Pepík, Bubla, Bělásek a Sítr – a míříme směr Borek pod Troskami, odkud se vydáváme zasněženou krajinou směrem k Rovensku. Našim cílem je domek u koupaliště. Nejprve si však musíme prošlapat cestu do Rovenska, kde se zastavujeme na náměstí. Před radnicí postávají dva vojáci v dobových uniformách a baví se. K výročí dopadení parašutistické skupiny Antimony je na radnici uspořádána menší výstava. Ne každému se chce na prohlídku jakési expozice, ale nakonec nikdo nelitujeme. Nadšenci z celé republiky (někteří sem přijeli až z Brna) přivezli řadu zbraní a jiného vybavení, které se v druhé světové válce používalo, na starém gramofonu hraje jazz a kluci obdivují těžký kulomet a nechávají si na pohlednice natisknout razítka. Čím víc razítek, tím líp. Nakonec vyrážíme na rovenské koupaliště, kde nám Bubla vypráví, jak to tehdy bylo: „ …tak a někde tady Závorka stál a povídal ŽIVÉHO MĚ STEJNĚ NEDOSTANOU! …rozkousl ampuli, udělal několik kroků a někde v těchto místech se zhroutil do sněhu.“ Příběh končí a my se vydáváme směrem k nádraží. Sněhu, kterého jsou kolem hromady, však musíme využít. Tedy než nás vyzvedne vlak zpět do Turnova, musíme se ve sněhu ještě trochu vyřádit a zahrát nějaké hry.

Comments are closed.

Post Navigation