Bosna je ≥ 7, 2010

Již sedmý rok jsme v letošní zimě vyrazili na náši „zimní expedici“. Tradičně, jsme pobývali na Bosně, chatě Klubu českých turistů z Turnova. Chata se nachází v krásném prostředí na pomezí Krkonoš a Jizerských hor. Přesněji bychom chatu nalezli v Pasekách nad Jizerou poblíž modré sjezdovky vleku Pizár.

Jelikož je místo na chatě omezené a náš oddíl má spoustu výborných lyžařů, tak tato akce je podmíněna dosáhnutím „modré čáry“ v oddílovém bodování. A kdo že se letos zúčastnil této bezpochyby „nezapomenutelné“ akce? Proč nezapomenutelné akce? Stalo se totiž něco, co nikdo z nás za celou dobu skautování nezažil. Od konce druhého dne nás bohužel začaly trápit akutní virózy, které nám celou akci výrazně zkomplikovaly. I přes maximální úsilí (dezinfekce celé chaty při příjezdu i v průběhu akce) se nám tento problém nepovedlo odstranit. Hodně účastníků muselo odjet domů a na konci nás na chatě zbylo pouze 12.

O zdárných chod celé Bosny se starali: Focik, Kovik, Sítr, Bubla, Pim a Eman.

Co nejvíc si naše zimní táboření snažili užit:

Zlanonka, Chiquita, Matouš, Pampalini, Bobr,
Bambino, Muty, Ondra, Lukíno,
Vydra, Pepa, Ufo, Radim, Filozof,
Unc, Mára,

Jaká tedy byla letos Bosna? Kdybychom měli použít jednoslovný výraz, tak Bosna byla slunečná, rychlá a … nezapomenutelá. Ti, kdo byli zdravotně v pořádku, si Bosnu užili, méně šťastní si ji bohužel neužili celou.

Den 1., neděle

Odjíždíme 21. března v odpoledních hodinách z Turnova a díky ochotě některých rodičů, kterým bychom chtěli touto cestou ještě jednou poděkovat, jsme se zdárně dostali až do Pasek. Nejprve jsme se seznámili z řádem chaty a ubytovali jsem se na pokojích. Hned poté jsme se vrhli na „Cestu na hory“. Putovali jsme po našich horách (i když jsme byli celou dobu na chatě) a poznávali jejich zákoutí. Cílem byla malá chata kdesi na horách. K večeři jsme se nadlábli klasického skautského jídla – milánských špaget. Po večeři družiny poznaly skautské stezky a zkusili si ji hned plnit. Po pohádce pro nejmenší jsme první noc usnuli na horách.

Den 2., pondělí

Od druhé dne začal náš plnohodnotný program – tedy, dopolední a odpolední lyžování v Pasekách. Hned po snídani (jahodový jogurt a lupínky) jsme se vydali na sjezdovky. Naše skupina tvořila nadpoloviční skupinu všech lyžařů. Tak málo lidí bylo na sjezdovkách. Jezdily sice jen obecní vleky, ale to vůbec nevadilo. Sněhu bylo dost, sluníčka ještě víc a lyžovat se dalo všude. Odpoledne nás čekala hra „Záchrana pašeráka“, k večeři halušky a po ní další program „Konec 19.století“.

Den 3., úterý

Dopoledne i odpoledne opět ladíme naše sjezdařské styly, řádíme a kuličkujeme se na sjezdovkách. Po lyžích probíhá před večeří „Pašerácké doupě“ a ještě před večeří přijíždí Vláďa, který nám později vysvětluje jak namazat běžecké lyže. Po doplnění jak se postarat i o sjezdovky od Focmana nastává tajuplný program „Odměna u Kajetány“. Jen ty nejodvážnější se v noci vydávájí za ledového větru do lesa. Když se odvážlivci vracejí nezbývá než opět přečíst pohádku nejmenším a usnout.

Den 4., středa

Dopoledne nastává změna, starší a pokročilí se vydávají na běžkařskou výpravu. Po energeticky vydatné snídani (rohlíky, džem, nutela, povidla) se vydáváme za sluníčka do hor. Menší zůstávají na chatě, připravují oběd a dělají nákupy. Odpoledne probíhá „pašerácký úkryt“, večer další úkoly ze skautských stezek, večeře a po denní námaze zasloužený odpočinek.

Den 5., čtvrtek

Předposlední den je nás na chatě už málo, viróza si bere svou daň. Dopoledne lyžujeme a večer se vydáváme na velký okruh „Tour de Bosna“. Očekávané a řádsky napínavé závody, zatím jen virtuálně, tak říkajíc trénink na druhý den.

Den 6., pátek

Dopoledne k našemu milému překvapení rozjíždí kola vlek Pizár. Využíváme toho a s dovolením vlekařů stavíme závody. Tentokrát úžasný, dravý a akční paralelní obří slalom! Boje byly veliké, sláva vítězům a čest poraženým. Všichni se bili jako lvi. Po obědě nezbývá než uklidit Bosnu a vydat se vstříc našemu městu.

Ahoj Bosno, ahoj Paseky a zase za rok!

sepsali Focman s Emanem